část pátá...
Dalšího rána, když Elizabeth otevřela oči, Ambrozius už dávno sedlal koně.Vstala a popadla pár věcí.,, Měli by jsme jet'' řekl Ambrozius. Byl zkleslý a neměl moc náladu si povídat. Elizabeth měla nejdřív dobrou náladu ale pak začala mít z Ambrozia divný pocit. Pomalu si přerovnávala své věci a Ambrozius nervozně přešlapoval u koní. ,, Tak už jedem !'' křikl rázně.,, Co to stebou je? myslíš že je normální, když si chvíli hodný a něžný a najednou na ně řveš jak na psa?! '',, promiň.. Já jsem se asi špatně vyspal'' vyskočil na koně a podíval se do země. Elizabeth Pomalu vysedla do sedla a kůň vesele vyrazil kupředu. Po celé noci bez pohybu měl roupy. Elizabeth stále přemítala co je asi špatně, ale na nic nepřišla. Jela za ním a pak se zarazila a za jízdy na něj zavolala :,, Víš, a kam nás to vlastně vedeš ?''
,, Nech se překvapit''
,,Tuhle odpověď nesmáším, vždyť ani nevím kam jedu navíc teď ani nevím ským kam jedu !''
Ambrozius se otočil, pobídl koně a přijel až k Elizabeth.Ona se něj podrážděně dívala a on se pak nahnul a políbil ji. ,,Miluju tě'' zašeptal ..
Elizabeth zamrazilo v zádech a jen zavřela oči. Zapoměla na jeho divné chování, byla jím zaslepená.
Celý den jela zaním. Lesní cesta se zdála nekonečná a a smrky se krotce pohybovaly ve větru. Jen nachvíli zavřela oči. Její kůň jel za Ambroziovým koněm sám.Vtom se probudila. Ale už nebylo dení světlo. Zaspala půlku té drkotavé nepříjemné cesty. Byla tma a Ambrozius zastavil. ,, slez.. musíme se prospat.'' elizabeth sklouzla do jeho náručí. Usínala mu v ruce. Položil kožešinu a Elizabeth na ní položil. To už tvrdě spala.Spánek po únavné cestě byl tak příjemný a vjednu chvíli se zdál být nekonečný. Kolem jen stromy směřující k nebi s tisíci hvězdami.
Kůň zařechtal a Elizabeth cosi cítila na rukou. Když jí došlo, že se něco skutečně děje, probudila se, ale to už měla svázané ruce....
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)