BRATRSTVO ZLA

Část osmá...

Vítr skrze klec bičoval Elizabeth po celém těle. Ostrý vítr před sebou unášel listy spadlé pod stomy. Zesiloval čím dál víc a vtom se opodál začal vyvracest strom. Elizabeth se lekla a zvedla uplakanou tvář. Strom spadl těsně vedle ní. Chtěla se zase schoulit, ale vzápětí se klec začala bortit. Pár bambusových klacků se zlomilo vpůli. Elizabeth se zozhlédla kolem sebe a když nikoho neviděla, rychle se vrhla k naprasklému otvoru. Oběma rukama roztahovala klacek. Netrvalo dlouho a praskl. Lehla si nazem a malým otvorem se protáhla ven. K větru se přidal déšť a bouřkové mraky ztemnily okolí. Elizabeth se rozeběhla pryč. Jeden z napitých vylezl z chaty a začal řvát : ,, šéfe, utíká! ta coura utíká !!'' pak škytl a rozmazaná trčka mu mizela v dáli. Muži vyběhli ven, včetně Alazura. ,,Jdem chlapi''
,,Né'' řekl Alazur, ,, můj plán dokonale vychází'' čertovně se v koutku pusi usmál a zašel zpět do chaty.
Elizabeh běžela a zakopávala. Jediné co jí nechali bylo kus bílého hadru. Vláčela ho bahnem a špinavá, promoklá a polonahá utíkala zběsile dál. Její nohy už nemohli a ona se skácela do špinavého, rozbředlého bláta. Slzy se mísily z deštěm.,, Pomstím se ti'' řekla zlostně Elizabeth, ,, ,, Pomstím se ti !!'' tentokrát už zakřičela a v jejích očích se rosvítilplamen, který ještě nikdy neznala. Cosi u srce jí hřálo, ale nebylo to štěstí, ani láska. Bylo to čisté zlo. Nic jiného neměla.. Teď už ne.
Dléšť smyl její stopy. Za bouřkovými mračny se prodíralo sluneční světlo. Elizabeth šla lesní cestou. Vypadala jako rozzuřený ďábel, který si jde pro hříšníka. Černé dlouhé vlasy jí lezly do očí. B yla špinavá a studená ale rozvášněná po pomstě. Jiní by si řekli, no byl to jen kůň. Ale on jí vzal něco víc než koně.. Vzal jí iluzy o dobrém světě, kde je naděje. Sebral jí naději. To teplo, to zlo, co jí hladilo srdce, bylo to příjemné. ,, Věděl si to Amrozie, věděl'' řela si k sobě Elizabeth...