Každá situace nám ukazuje
několikatero dveří, ale je pouze
na nás, kterými dveřmi se vydáme.
Esterika

Evil's Story

 část první....


Zemi vládla zlá moc,
temější než černá noc,
temná královna počala dítě,
sudičky namotaly nové nitě.

V královnině břichu voda praskla,
padajíc na zem třáskla,
dítě bylo na cestě,
matka zaťala pěstě.














Královnino dítě stihla kletba
za její krutou vládu,
bylo to její dení chleba
a teď má žít v posměchu a studu.

Maličká Evila byla tajemstvím
a také klíčem k jejímu prorodství.

oslavujeme!! :)

 3000 zobrazení !!!!!!!!
Děkujeme, že nasvštěvujete můj blog a pokud se vám to alespoň trochu líbí, budu v tom ráda pokračovat dál :)
děkujeme,
vaše Kikuše s Esterikou :)

Smutná báseň

Nedávno jsem přidala báseň s názvem ,,depresivní báseň.'' Je o utrpení a o bolesti ne jenom psychické ale i fyzické. Myslím, že je to snad nejnavštěvovanější báseň mého blogu. Jak je to možné ? to mají lidé potřebu číst něco tak pochmurného né- li zlého ? Řeší snad své problémy trápením jiných ? na to nemám odpověď. Pokud je tedy někdy smutek a zloba klíčem k vyřešení zmařených snů a vzpomínek, tak nejsou takové básně zbytečně vyřčenými slovy. Dnes se naopak pokusím o epicko-lirickou báseň... Bude jí dobrovázet silný, avšak tragický příběh příběh. Vaše Kikuše

Kolem je jen tma a chlad,
děvče  a její prostý šat.
Fouká, fouká mrazivý vánek,
šeptá o smrti z prohraných válek.

Bojoval otec děvčátka,
on bojoval v té válce,
koni praskla oprátka,
zmizel v širé dálce.

Jezdec padal,
pěsti zaťal,
meč se vysunul,
dopadl a hrot ho zabodnul.

Zem se zbarvila čistou krví,
čisté duše,
co pro nic trpí,
poslouchali, však hluše.

Zbyla jenom tma a chlad,
dívka a její špinavý šat,
zkrvavený rudý flek,
a lásku vystřídala zloba a vztek.

Vlasy vlají v tom mrazivém vánku,
hlasy sténají v tom nekonečném spánku,
kostra co se brouzdá bažinou,
to ta dívka, co přestala být nevinnou.

Zloba zařízla do srdce,
pichlavý ostnatý drát,
utahuje,stahuje ho velice,
úkolem jeho rozum vyrvat,

Srdce černá,
zalila jej leptavá černota,
z venku je stále stejná,
avšak uvnitř zbavená života.

Hranice Temnoty 1 díl

   Nikoho jsem nestačil zachránit. Celá moje vesnice je spálená. Už je to třetí útok těch hrozných tvorů na naši vesnici a tenhle se jim podařil. Neměl jsem nikam chodit, neměl jsem... Chci pomstít všechny svoje blízké . Moji rodiče i tři sourozenci jsou mrtví, ale kdybych neodešel...Zabiju všechny kdo se podíleli na jejich smrti. Vydal jsem se na východ. Prozatím musím cestovat pouze v noci, protože si nejsem jistý zda se tu nepotulují křolouni, kteří by mě vystopovali. Křolouni se bojí světla a ve dne jsou dost nebezpeční díky svému zbarvení. Vůbec nejdou ve křoviscích vidět. Snažil jsem se být co nejvíce rychlý. Pokud bych rychle neodešel z kkraje, který znám dost rychle by mě vystopovali a zabili. Pochodoval jsem i za soumraku a svítání a přes den se schovával v jeskyních nebo vysoko na stromech, kam oni zřídky kdy lezou.  Všichni netvoři se přesouvají ze skal a pouští země Harnaru sem. Zajímalo by mě co má ten jejich prašivý král Urlog za lubem. Zjistil jsem, ale že v Marinobelu není bezpečno. Tuto věc jsem zjistil když jsem přecházel přes horské pahorky. Schoval jsem se zrovna do jedné útlé jeskyně. Bylo tam vlhko a smrad zatuchliny, ale to nebylo to jediné co jsem tam cítil. Byl tam ještě takový zvláštní smrad. Cítil jsem nebezpečí až se mi z toho stahovalo hrdlo. Opatrně jsem našlapával a dýchal jen mělce. Za mnou se ozvaly strašné zvuky. Nejprve jen tichý dech, ale za chvíli už to byly hlasité skřeky a hluk padajícího kamení. Nevěděl jsem jestli mám rychle utéct nebo se schovat. Neměl jsem ani čas nic udělat, když tu se kolem mě něco mihlo. Leknutím jsem kousek poposkočil dozadu, praštil se hlavou do skály a bylo temno.
   Vůbec jsem nechápal jak, ale ocitl jsem se u rozcestí. Hlava mě bolela jak jsem se praštil. Zřejmě mě někdo přenesl a strhla se bitva. Bylo tam spousta mrtvol a štěrkové cesty byly krvavé. Odporně to páchlo. Všude byly všelijaké stopy, přelámané štíty a dokonce i zlámané meče ! Nevěřil jsem svým očím.Vůbec jsem nevěděl ani odkud jsem přišel. Staré začení cest do měst hořelo spolu s několika mrtvolami. Místo něho tam byl kůl, na kterém byla nabodnutá hlava.  Pod nabodnutou hlavou byly čtyři desky určující směr. Dvě vedly nalevo. Jedna do kopce ta měla nápis SMRT. Druhá co vedla vlevo ukazovala na cestičku, která vedla prudce z kopce. Na ní byl nápis HLAVA NA KŮL. Kdybych šel rovně Došel bych prý k VĚČNÉMU ŽIVOTU a šipka doprava měla název VRÁTIT ČAS. Prohrabal jsem se hromadou mrtvol a rozhodl se, že půjdu po cestě, která měla název SMRT. Přeci jenom- Hlava na kůlu už byla, takže moje by se tam nevešla. O věčný život nestojím- chci se pomstít a zpět čas ? Ale kam by se vrátil čas ? Takže ta cesta by taky nic neřešila. No a cesta SMRT ? Nemusí to přeci znamenat mojí smrt, ale těch, kteří zabili mé blízké. Vydal jsem se tedy po cestě vstříc SMRTI.

Rozcestí

Křoloun

Výjmečné věci pro výjmečné lidi musíme dělat jen výjmečně,
protože pak by se z výjmečných věcí staly věci běžné
a pro druhé by už nebyly výjmečné.

story

píše se rok 2012 a venku mrholí.Je tak krutá zima. Tento příběh je o Lauře, která sedí u ž 12 let ve vezení a několikanásobnou vraždu.jedné noci, když měla být tma, a měsíc měl vidět ten nejmenší srpek, obloha se rosvítila, jako kdyby slunce vstalo předčasně.Skrz mříže se na zemi odrážel stín něcčeho velkého. bylo to na obloze a padalo to obrovskou rychlostí krz atmosféru. Laura seděla na na své lavici z prken a podřimovala.v tom se začala země třást.Laura se prudce vzbudila.Vtom přímo tam ven na silnici před věznicí dopadl meteorit.Laura se chytila vnitřních mříží a budovy kolem se žely trosky a podnzačaly hroutit. země se celá třásla a stěny věznice se začaly bortit jako hrad z písku.Laura byla volná.vyběhla ven z rozborcené budovy a rozhlížela se kolem.Všude leimi semtam nářek.Jenomže Laura seděla za mříži právem.Podívala se na maldou ženu, co měla nasobě trám a naříkala.Zlostně se na ni pousnáma a řekla : jsem volná, a vy všichni jste uvězněni...její smích se valil ozvěnou po celémměstě...Trosky hořely a nebe zčervenalo.Laura nasedla do auta a po silnici jela do jiného města... Všude kudy jela, tam bylo peklo.Lidé prosili o pomoc, oheň plápolal v lesích a ve vodách ležely na hladině mrtvé ryby. Dojela na vesnici, která se zdála být docela v dobrém stavu a zastavila.Naproti stál kostel, ve kterém se svítilo. Laura otevřela dveře a přední stáli zraanění lidé, co přišli prosit boha o pomoc a smilování.Laura se vrhla knězi do náručí a vytlačila zesebe slzy.,,všichni mi zemřeli, prodím vás o azil'' kněz jí zvedl na nohy a odpověděl : jistě mmé dítě. Laura tu noc spokojeně ležela v postely.Dalšího dne přijela před kostel policie.Laura zrovna snídala u společného stolu a naproti ní seděl mladík a pořádjí sledoval, jenomže Lauře to lezlo na nervy a rozhodla se že hned po snídani odjede.Když vyšlaven z kostela, kněz zrovna mluvil z policilí a Laura se neskutečně vyděslia.Policista kní přistoupil a zeptal se : paní jste vpořádku ? na to laura načala utíkat k autu. Policajt si to uvědomil a zavčasu za ní vyrazil.Z kostela vyběhl teen mladík od snídaně a běžel za Laurou.ta už seděla v autě ale nešlo jí nastartovat a policista se k ní dobíval do auta.mladík hbytě policistu odhodil od dveří a nastoupil dop auta.Párkrát ještě policistu odhodil a Laura nastartovala a odjeli pryč.Mladík byl do Laury neskutečně zamilovaný ale ona ho brala poze jakoodpad. Zachránil jsem tě..sice nevím před čím vlastně ale zachránil....díky a teď vypadni. zastavila a mladíka vykopla z auta.Byla tak krásná, měla dlouhé havraní vlasy, vysoká a hubená a modré oči...přez to její tělo klamalo..Byla bezcitná a zlá, krutě a chladnokrevně zabíjela, lidský život proni neměl cenu.Zastavila u skalnatého srázu. vylezna ven a chtěla se podívat dolů, když vtom se na neby ukázal znovu meteorit. Laura běžela k autu dojela na vesnici, která se zdála být docela v dobrém stavu a zastavila.Naproti stál kostel, ve kterém se svítilo. Laura otevřela dveře a přední stáli zraanění lidé, co přišli prosit boha o pomoc a smilování.Laura se vrhla knězi do náručí a vytlačila zesebe slzy.,,všichni mi zemřeli, prodím vás o azil'' kněz jí zvedl na nohy a odpověděl : jistě mmé dítě. Laura tu noc spokojeně ležela v postely.Dalšího dne přijela před kostel policie.Laura zrovna snídala u společného stolu a naproti ní seděl mladík a pořádjí sledoval, jenomže Lauře to lezlo na nervy a rozhodla se že hned po snídani odjede.Když vyšlaven z kostela, kněz zrovna mluvil z policilí a Laura se neskutečně vyděslia.Policista kní přistoupil a zeptal se : paní jste vpořádku ? na to laura načala utíkat k autu. Policajt si to uvědomil a zavčasu za ní vyrazil. Z kostela vyběhl teen mladík od snídaně a běžel za Laurou.ta už seděla v autě ale nešlo jí nastartovat a policista se k ní dobíval do auta.mladík hbytě policistu odhodil od dveří a nastoupil dop auta.Párkrát ještě policistu odhodil a Laura nastartovala a odjeli pryč.Mladík byl do Laury neskutečně zamilovaný ale ona ho brala poze jakoodpad. Zachránil jsem tě..sice nevím před čím vlastně ale zachránil....díky a teď vypadni. zastavila a mladíka vykopla z auta.Byla tak krásná, měla havraní dlouhé vlasy, vysoká a hubená a modré oči...přez to její tělo klamalo..Byla bezcitná a zlá, krutě a chladnokrevně zabíjela, lidský život proni neměl cenu.Zastavila u skalnatého srázu. vylezna ven a chtěla se podívat dolů, když vtom se na neby ukázal znovu meteorit. Laura běžela k autu jenomže meteorit dopadl přímo před ní a Lauru to odmrštilo až za ten sráz.chytila se hrany té skály, ale neměla dost sil na to , aby se vyškrábala nahoru.Vtom se u okraje oběvil ten mladík a chyti jí za ruku.vytahl jí nahoru a laurase mu vrhla do náručí.Já jsem tě odkopla a ty si se stejně vrátil.. on : ale já sem do tebe zamilovaný až po uši.Laura hozačala líbat po krku. jeho ruce jí hladily po vlasech a obadva padli k zemi. Laura poznala co je to láska a možná to ubralo kousek jejího zla..

Dost málo stačí ke štěstí....
.... ale kde vzít to málo...