Básně k zamyšlení

proč se stát chladnokrevným vrahem

Modrou chladnou nicotou,
proplouvá chladnokrevný vrah,
tvorové co se nechtěně připletou,
před jistou smrtí zmocní strach.

Pokud se člověk po smrti,
v cokoli živého zase přemění,
kdo učiní proměnu, to rozhodnutí,
v nenáviděné monstrum v temné jeskyni.

A je snad rozdíl býti žralokem,
nenáviděným pro jeho chladnou mysl,
a nebo prostým člověkem,
pro kterého bez lásky ztratil život smysl.

Možná mají lidé přání být tím tvorem,
aby i bez lásky necítili bolest srdce,
a poháněni krvelačným pudem,
tam v té chladné opuštěné hloubce.

Život je jako ostnatý drát

Život je jako ostnatý drát,
je těžké jeho překážky překonat,
někdy píchá, někdy studí,
pomoc je hluchá, přátelé zradí.

když však člověk najde víru,
příjde štěstí, čas míru,
protože mu narostou křídla,
a po ostnatém drátu už se neohlédla.

Smůla, bolest a samota,
radost, štěstí a dobrota,
to vše patří k žití,
záleží jen co ztoho pro nás ve tmě svítí.

BOLEST

Je tolik druhů bolesti,
třeštění hlavy, krvavá rána,
mnohé vyléčí pilulka a náplasti,
však na bolavé srdce hledání léku jsou marná.

Jen blázni žijí

Rozum je jen směšná maska,

brání vidět co je pravdou,

všechna lidskost v srdci praská,

jen blázen ví jak šlapat cestou snadnou.

Rozum,jímž se duše řídí,

rozhodnutí, jež nedávají smysl,

a zas jen ten blázen vidí,

jak ostatním hroutí se mysl.

Pravda je taková,

že život je pouhý vtip,

někdo si s našimi životy pohrává,

a slepý rozum neví jak opravdu žít.

Lidé co vyhrají,

ti blázni co nechali rozhodnout své srdce,

smějí se ostatním co skuhrají,

neboť klesli na samé dno všichni prudce.

Překážky jsou jen hračky,

když si určím svou cestu,

je lehké přejít nástrahy a háčky,

z kamene udělat svazek čerstvých květů.

Jak být v životě rád, že jsem,

buď mít peníz nebo stát se bláznem...

 

 

 

 

 

Báseň o zmařeném snu

Na začátku to byl velký sen,
avšak chladným odmítnutím byl nesplněn.
stal se z něho hněvem vyrobený klíč,
jehož odemykání pohání chtíč.

Zklamání snadno přejde ve zlost
a z člověka udělá necitelnou bytost.
ta bytost nakažená virem slepé nenávisti,
sebrala nám něhu, lásku a štěstí.  

Báseň o samotě

Lék na samotu
V životě občas přijde samota,
kdy je člověku k pláči,
hlavu i srdce zaplaví prázdnota
a nicota kolem mě pomalu kráčí.

Prý je přítel důležitý,
může pomoct v těžkých chvílích,
jenomže přátelský vztah je zapeklitý
a tak projevuji zoufalý smích.

Přátelství není totiž nic,
jen pouhá hrádka přírody,
díky němu jen bolesti a trápení víc,
na ovocném stromu plody se nezrodí.

Když už samotou blouzním ve snech
a v tichu jsou slyšet smutné kroky,
jediné co pomohlo mi v těžkých dnech,
pomohlo mi tehdy a pomáhá roky.

Zvíře je kolikrát lepší než lidé,
né moc chytré a tvrdohlavost je na místě,
žádné hádky ani slova nejsou bolestivé,
stojí po mém boku i za prudkého deště.

Čpí z něj jen upřímná láska,
co moc lidí dát neumí,
jeho přítomnost duši laská,
dvě těla splynou v jedno vědomí.

To zvíře je jediný lék,
na smutek způsobený vámi,
nejde mu o vzhled, charakter ani věk,
vždy jím budete upřímě milováni.