Kniha - opravdové přátelství

TAK MĚ NAPADLO, BUDU SEM PŘIDÁVAT DALŠÍ A DALŠÍ ČÁSTI A UVIDÍME CO VZNIKNE !
Bylo nebylo,
Jedno normální město uprostřed Země. Nic nebylo neobyčejné, v centru paneláky a sem tam nějakej obchoďák, no co vám budu vyprávět, nic moc extra. Když jsem se přistěhovala, moc mě to tu nezaujalo. Rodiče tu koupili dům kvuli práci a já se musela vzdát veškerého zázemí a místa ve společnosti. Nikomu neni příjemný, když jde do nové školy a v ulici si o vás šeptaj. Náš novej domek se mi líbil. Je červenej a před ním stojí zahrada. Měla bych se představit. Jsem sedmnáctiletá holka, nějaká ta Regina. Mám modrý oči a černý vlasy. Nemam patku, páč mi vadí že padá do očí. Mám 173 cenťáků a kila si nechám prosebe.Jináč mim koníčkem je bojový sport, přesněji boj se zbraněmi, prostě jsem ulítlá.V momentální době sedim ve svém pokoji, no je to tu dost prádzný, ale co nadělam. Za dva dny nastupuju do nové školy. Víc otrávená jsem snad ani nebyla. Koukám z okna a naproti našemu domu stála holčina mého věku. Přivřeným okem jsem si jí po kouskách prohlížela. Neměla jsem stejnak co napráci a tak jsem se opřela o okno a dívala se ven. Měla dlouhé vlnité hnědé vlasy podbarvené červenou. Zelené oči na jejím obličeji jakoby svítily. Vlastně byla hezká. Působila celkem simpaticky a neustále se smála. Na přes ulici křičela na nějakýho kluka. Byl daleko abych ho mohla prozkoumat. Vím jen že se smál zase na ní a převáděl se. Zelenooká dívka se potom otočila a přejížděla náš dům očima. V tom zavadila o mé okno a pohled se zastavil. Já jsem se zarazila a přemejšlela jsem že se otočím ale ona se usmála a zvedla ruku. Potom jemě zamávala a prudce se otočila. Rozeběhla se a vlasy jí vlály ve větru. Měla šaty a zezadu působila jako víla. Zamyslela jsem se a pokývla rameny jen tak prosebe. Zanedlouho mamča zavolala k obědu. Měla jsem hlad a tak jsem seběhla schody a z pozarohu už na mě čekala mamča se sklenkou v ruce. Usedli jsme ke stolu a vklidu jedli.

Poslední dny před školou uběhly jako voda. Já jsem za celou dobu vlastně pozorovala jenom lidi z okna napříč ulici na jejímž konci už byl jen les. Pozorovala jsem jejich každodení zájmy a jejich charakter jen díky tomu, že jsem je sledovala. Ráno v pondělí jsem se oblíkla a otráveně hodila na rameno tašku. Měla jsem uzký kalhoty a vršek zdobenej dírama. Měla jsem svůj styl, svoje názory a rozhodně jsem se jinými nenechávala rozhodit. Rodiče už byli u stolu a pili čaj, kterým zapíjeli chleba z marmoškou. Na stole toho vlastně bylo víc ale já měla sevřené hrdlo. Byla jsem nervozní ze školy. Hodila jsem si do tašky pití a jablko.Nachvíli jsem si sedla z rodiči ke stolu a poslouchala taťku jak vypráví co včera zažil, když opravoval zavlažovače. Potom jsem se zvedla, páč už jsem tu cestu chtěla mít zasebou. Všla  jsem před dům a vzádu na konci ulice, tam kde stál les, začalo za vrcholky stromů prosvítat slunce. Zslepilo mě a já jsem hodila škleb, protože mi svitlo rovnou do očí. Šla jsem směrem od lesa na druhou stranu a o pár domů později stála zastávka. Moc se mi tam nechtělo, takovejch lidí, co si mě prohlíželi. Jejich zrak upadal snad jen na mě. Tak nepříjemnej pocit. Z kapsy jsem vytáhla mobil a zapojila sluhátka. Dala jsem je do uší a nevnímala ostatní na zastávce a ani po cestu v buse. Víte, já v hudbě vidím jines svět. Svět do kterýho se ukryju, když je nejhůř, moc to pro mě zamaná..
Bus zastavil před novou školou. Vystoupila jsem a jak jsem spočinula na betonovém chodníku před zastávkou, jako by na mě spočinuly snad všechny oči co tam byly. Byly tam samé hloučky lidí. Procházela jsem po chodníku, který z obou stran lemoval trávník z řídkým stromovím. Pod stromi stáli party lidí. Snažila jsem se moc nerozhlížet, ale to neměnilo fakt, že si všici prohlíželi mě. Prochzela jsem kolem takovejch těch typickejch fiflen. Pohrdavým pohledem si mě prohlíželi po celém těle a žvejkali si žvejky. Jedna pak praskla bublinu a povíšeně se na mě podívala. No, popravdě mi to bylo v tu chvíli jedno. Zachvíli jsem přestala být zajímavá, protože mě už okoukali a potom jsem zahučela v obrovské frontě do hlavního vchodu. Byla jsem si zařídit skříňku a odložila věci. V tu hvíli ve mě zavládla beznaděj, jak jsem se loudala do nové třídy. V ruce jsem žmoulala vlasy a potom vešla do třídy. Všichni se tam znali a já si připadala hrozně trapně. Sedla jsem si do předposlední lavice a stále jsem se snažila vnímat hudbu v uších ale teď už to doopravdy moc nešlo. Nervozně jsem svírala ruku v pěst a hrozně se mi potila. A najednou, jako bych se octla v rajské zahradě. I přes tu hudbu v uších jsem zaslechla známý smích. Dívka z červěně podbarvenejma vlasama. Najednou jsem prudce zvedla hlavu a to už mi seděla nalavici.,,U sto slaměnejch balíků,ahoj zlato, tak ty chodíš do stejný třídy jako já '' jen sem se pousmála a malinko nechápala. Prostě mi dlouho trvá než se rozjedu, toť vše.,, Sem koukala do tvého okna a ty jsi nešla ven, tak tě aspoň poznávám , mimohodem, já jsem Lara.
hned jem zareagovala ,, Já sem Regina''
,, Páni, tak my jsme teď jako i spolužačky jo ?! to je supér! '' řekla Lara celá nadšená..
Začala jsem se usmívat a přikývla jsem.,, víš, mohli by jsme jít po škole pěšo domu a pokecat '' řekla a já na to ,, jojo, to je dobrý nápad ''
,, tak chápeš, když už jsme i sousedky, měli by jsme se víc poznat. ''
nebejt jí, tak bych tam seděla jak trdlo a  s nikým  se nebavila. Vlastně jsem byla ráda za to, že se nebála přijít, a nebo jako v mém případě , nestyděla přijít. No byla hrozně simpatická, padla mi hned do oka. Třída, myslim tim jako ostatní semnou nějak moc kontakt zatim nenavazovali, a jeikož jsem tam znala aspoň Laru, bylo mi to jedno. Lavice byly pojednom snad úplně v každé třídě. Škola byla nová, nová plastová veliká okna, tabule, ka které se psalo fixem a projektory s počítačem úplně v zaždých učebnách. Působila hezky ale já stále myslela na mou bejvalou školu a stýskalo se mi...

Máme třídní učitelku, zdá se bejt celkem v pohodě. Starší, Vysoká s krátkejma vlasama. Furt se usmívala a nijak mě nestrapnila.. Toho jsem se po pravdě celkem bála. Že buddu muset vystoupit před třídu a představovat se. No, po zaznění zvonku se všichni radostně zvedli. První den byla jen jedna zahajovací hodina, takže to tam naštěstí netrvalo dlouho. Vstala jsem až když odešla většina třídy ven na chodbu. Hodila jsem si černou tašku přes rameno a zamířila jsem si to k Laře. Ještě se bavila s holkama ze třídy a nahlas se tam smáli. ,, Holky, tak tohle je Regina, moje nová sousedka a hlavně naše nová spolužačka.''
Tak trapně jsem se pousmála. Jedna blondýna z toho kroužku dodala :.. wow, máš fakt krásný vlasy''
,,Dík'' jiná ještě přidala dotaz:,, Ty asi nebudeš moc řečnický typ ? no nic, já jsem Tereza, tohle Julie a tohle Lucy.'' zaculila jsem se ještě trapnějš a dostala jsem ze sebe.,, Já Regina, ráda vás poznávam.''
,,Tak pojď už, mávla na mě Lara.
Venku svítilo sluníčko, na nebi pár mraků a do ticho ulic přehlušovaly jezdící auta a zpěv ptáků.,, Tak co, máš nějakýho borce bejby ?'' zeptala se zvědavě.
,,No nemam, vlastně o to zatim ani nestojim . Ty jo ?''
,,Já bych stála to si piš, jenom furt vybíram. Chce to nabíječe.''
,,Nabíječe ?! tak to se teď říká jo ?'' usmála jsem se na Laru.
,,Si piš ! v našem bloku bydlí docela dost hezounů. Ale znáš to, čím větší svaly, tím menší mozek, na to pamatuj. A když to tak není tak se stejně najde něco jinýho, ale stejně za to ty kluci stojej.''
,,Asi rád  mluvíš co ? jé to asi vyznělo blbě.''
,,V cajku hele, jsem ukecaná. Jednu lásku přece mam. Táta s mámou nežijou. Já žiju s mámou a otčímem , ale často jezdim za tátou. Je boží !Žije sám, a nesvědčí mu to popravdě. Má ranč a tam pět koní. Jedna kobyla se mnou vyrůstala, máme spolu zvláštní vztah, vždycky mě ráda vidí. Ale zpátky k tobě..''
,,Já nikdy zvíře, jako takovýhle neměla.. Mám jen dvě želvy, nic extra no. usmála jsem se. Přistěhovala jsem se ze západu, víc pavouků a větší vedro, jinak nic moc. Ale milovala jsem to tam, starou školu, partu a starej dům. Byla jsem spokojená.'' trošku mě to vzpomínání zabolelo. Přece jen to byla jen malá chvíle a do vosího hnízda se píchat nemá. Lara mě chytla za rameno a řekla :,, Buď v cajku, změna je život. Doufam, že ti aspoň trochu pomůžu se adaptovat. Najdeš si kluka, dostuduješ a budeš spokojená i tady, věž mi. Když jsem se stěhovala z ranče, taky to nebylo nic moc. '' Byla jsem fakt ráda, že jsem ji poznala. Měla dost prořízlou pusu, na druhou stranu by sme se asi jinak nepoznali.

Další nudnej den, v tomhle děsně nudnym městě. Venku bylo pod mrakem a zdálo se že bude možná krápat. Hodila jsem tašku přes rameno a šla dolů z pokoje na snídani.,, Dobré ráno, dcero má.'' mamka měla tak dobrou náladu až mě to to vylekalo. ,, Nalij si čaj, v konvici je ještě horkej.''
,,Jo mami.'' Nalila jsem si hrnek, ostatně jako každý ráno a šla jsem ke stolu. ,,Večer jsem dělala buchtu, tak si dej. '' Byla tak dobrá, že jsem si narvala do pusy snad celej kus. ,,Kde je taťka ?''
,,Jel něco zařizovat na  úřad města.''
,,aha, takže nic zajímavýho.'' Mamka kejvla rameny, jak to už na mé drzé řeči obvykle dělává. Šla si zapnou raní zprávy a já šla do školy. ,,Tak ahoj'' dala jsem ji pusu na tvář a vyrazila z domu.
Naproti akorát stála Lara, ale ne tak usměvavá, jako vždycky. Ze dveří, otevřených přímo za ní se ozýval řev, ale nebylo slyšet, co říkal. Lara naštvaně odpovídala a po chvíli zabouchla dveře. Když mě uviděla, tak se tak smutně pousmála. Něco si pro sebe zamumlala a já se vydala za ní.,, Copak ?''
,,to nic, jen mámi novej přítel. Moc ho nemusím a on mě.''
,,aha''
,,V pohodě, už to nechci řešit. Teď bych spíš řešila Štrůdláka. ''
,,Štrů, co ?''
,,No to je jeden celkem fajn kluk, ani nevím proč má tak blbou přezdívku, včera mi psal na Facebooku. Prej kdo si, asi se mu líbíš.''
,, Aha, a kolik mu je ?''
,,no chodí do stejnýho ročníku co my, takže tak 16 let. Zajímá tě to ?'' zasmála se jako kdyby měla něco za lubem. ,, Kluk je teď asi to poslední, o co se zajímám.''
,,Říkej si co chceš, ale holky v našem věku s vyjímkou lesby kluky chtěj... Ať už jsou to jakýkoliv důvody. Každá holka má svý potřeby, nebo ne ? ''
,,Nedáme jiný téma ? '' prostě jsem se o tom nechtěla bavit, protože jsem jí ještě neznala na tolik, abych jí řekla, že jsem ještě s klukem nespala. Prostě nebylo s kým..
,,A proč, je to tabu ? Já už jsem si tak doluho.... To je jedno, zasmála se zase. Prostě miluju ten pocit, když víš že tě má někdo rád víc než cokoli na světě, že seš jeho jedinej smysl chápeš ? ''
,, Asi jo..'' přerušila mě :,, Tys ještě z žádným nespala že ?'' Najednou se zhrozila. ,, To ano, ale prostě se o tom nechci bavit.'' asi pochopila že je to pro mne nepříjemné, tak toho nechala. Musela jsem ji zalhat, docela nerada bych, aby se to na škole rozkřiklo, přece jen ji neznám.