Pokud strávíte tu chvíli přečtením mé básně, nebojte se ji okomentovat. ( ať už kladně nebo záporně ) Jak na vás zapůsobila, jak se po jejím přečtení cítíte ?
Vaše názory mě nutí psát další a další a mám o to důvod navíc, a to sice, že je čtete.
sobota 11. října 2014
pátek 3. října 2014
Báseň o milování
Náhle se stala bezbrannou,
dospělá sebevědomá žena,
dotykem jeho sevřenou,
jako svázaná tiše sténá.
Teplý dech na jejím krku,
pomalu svléká šaty,
tak moc touží po jeho dotyku,
zarývá do jeho kůže nehty.
Přelývá se pocit horka,
srdce buší jako výstřely,
ona tak chtivá, mokrá,
zachvěla se v jeho sevření.
Roztáhl její nohy,
vší silou přitáhl její boky,
postel, pokoj ani celý svět už není,
dech začíná být těžký.
Jako by vlna co dráždí,
a při každém pohybu sílí,
on jako býk co do červené šály vráží,
konec světa je teď nerozdělí.
Když vlna nemohla být větší,
roztříštila se o stěnu,
skončili v nádherné křeči,
toť láska mezi mužem a ženou.
dospělá sebevědomá žena,
dotykem jeho sevřenou,
jako svázaná tiše sténá.
Teplý dech na jejím krku,
pomalu svléká šaty,
tak moc touží po jeho dotyku,
zarývá do jeho kůže nehty.
Přelývá se pocit horka,
srdce buší jako výstřely,
ona tak chtivá, mokrá,
zachvěla se v jeho sevření.
Roztáhl její nohy,
vší silou přitáhl její boky,
postel, pokoj ani celý svět už není,
dech začíná být těžký.
Jako by vlna co dráždí,
a při každém pohybu sílí,
on jako býk co do červené šály vráží,
konec světa je teď nerozdělí.
Když vlna nemohla být větší,
roztříštila se o stěnu,
skončili v nádherné křeči,
toť láska mezi mužem a ženou.
Nechutná báseň o tehdejší společnosti
Báseň inspirovaná tehdejší společností, kde lidé chudou spodinu využívali jako levnou pracovní sílu. Sirotčince si vydĕlávaly prodáváním sirotků jako dĕlníky...
A je zase čas úklidu...
V masivních trubkách,
kudy vnitřnosti z palíren tečou,
usazují se tam i v turbínách,
pro sirotky lidé nepláčou.
Ucpalo se potrubí,
ven se line odporný zápach,
všechno se uvnitř zahubí,
usmaží se v horkých párách.
Já navštívil jsem sirotky,
a všem dĕtem slíbil hračky,
nad skleničkou griotky,
já posílal je po jednom stokou plnou močky.
Pozastavil jsem stroj,
však stát mohl jen chvíli,
vařící, štiplavé páry jako včelí roj,
pomalé sirotky by uvařily.
¨
Otvory jsou tam moc tĕsné,
jen dítĕ tudy snadno proleze,
a když pára z potrubí klesne,
ze stĕn seškrabávají spálené maso a saze.
Z trubek se line odporný zápach,
já poslal jsem tam skupinu sirotků,
vařící pára nahromadĕná v turbínách,
pak stroj povolil západku.
Dĕtský pláč a bolestný křik,
potom zasyčení a náhlé hrobové ticho,
odporná společnost plná odporných intrik,
před chudou spodinou září lhostejností a pýchou.
A je zase čas úklidu...
V masivních trubkách,
kudy vnitřnosti z palíren tečou,
usazují se tam i v turbínách,
pro sirotky lidé nepláčou.
Ucpalo se potrubí,
ven se line odporný zápach,
všechno se uvnitř zahubí,
usmaží se v horkých párách.
Já navštívil jsem sirotky,
a všem dĕtem slíbil hračky,
nad skleničkou griotky,
já posílal je po jednom stokou plnou močky.
Pozastavil jsem stroj,
však stát mohl jen chvíli,
vařící, štiplavé páry jako včelí roj,
pomalé sirotky by uvařily.
¨
Otvory jsou tam moc tĕsné,
jen dítĕ tudy snadno proleze,
a když pára z potrubí klesne,
ze stĕn seškrabávají spálené maso a saze.
Z trubek se line odporný zápach,
já poslal jsem tam skupinu sirotků,
vařící pára nahromadĕná v turbínách,
pak stroj povolil západku.
Dĕtský pláč a bolestný křik,
potom zasyčení a náhlé hrobové ticho,
odporná společnost plná odporných intrik,
před chudou spodinou září lhostejností a pýchou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)