Nikoho jsem nestačil zachránit. Celá moje vesnice je spálená. Už je
to třetí útok těch hrozných tvorů na naši vesnici a tenhle se jim
podařil. Neměl jsem nikam chodit, neměl jsem... Chci pomstít všechny
svoje blízké . Moji rodiče i tři sourozenci jsou mrtví, ale kdybych
neodešel...Zabiju všechny kdo se podíleli na jejich smrti. Vydal jsem se
na východ. Prozatím musím cestovat pouze v noci, protože si nejsem
jistý zda se tu nepotulují křolouni, kteří by mě vystopovali. Křolouni
se bojí tmy a ve dne jsou dost nebezpeční díky svému zbarvení. Vůbec
nejdou ve křoviscích vidět. Snažil jsem se být co nejvíce rychlý. Pokud
bych rychle neodešel z kraje, který znám, dost rychle by mě vystopovali a
zabili. Pochodoval jsem i za soumraku a svítání a přes den se schovával
v jeskyních nebo vysoko na stromech, kam oni zřídka kdy lezou. Všichni
netvoři se přesouvají ze skal a pouští země Harnaru sem. Zajímalo by mě
co má ten jejich prašivý král Urlog za lubem. Zjistil jsem, ale že v
Marinobelu není bezpečno. Tuto věc jsem zjistil když jsem přecházel přes
horské pahorky. Schoval jsem se zrovna do jedné útlé jeskyně. Bylo tam
vlhko a smrad zatuchliny, ale to nebylo to jediné co jsem tam cítil. Byl
tam ještě takový zvláštní smrad. Cítil jsem nebezpečí až se mi z toho
stahovalo hrdlo. Opatrně jsem našlapával a dýchal jen mělce. Za mnou se
ozvaly strašné zvuky. Nejprve jen tichý dech, ale za chvíli už to byly
hlasité skřeky a hluk padajícího kamení. Nevěděl jsem jestli mám rychle
utéct nebo se schovat. Neměl jsem ani čas nic udělat, když tu se kolem
mě něco mihlo. Leknutím jsem kousek poposkočil dozadu, praštil se hlavou
do skály a bylo temno.
Vůbec jsem nechápal jak, ale ocitl jsem
se u rozcestí. Hlava mě bolela jak jsem se praštil. Zřejmě mě někdo přenesl a strhla se bitva. Válelo se tu totiž spousta mrtvol a štěrkové cesty byly krvavé.
Odporně to páchlo. Všude byly všelijaké stopy, přelámané štíty a dokonce
i zlámané meče ! Nevěřil jsem svým očím.Vůbec jsem nevěděl ani odkud
jsem přišel. Staré začení cest do měst hořelo spolu s několika
mrtvolami. Místo něho tam byl kůl, na kterém byla nabodnutá hlava. Pod
nabodnutou hlavou byly čtyři desky určující směr. Dvě vedly nalevo.
Jedna do kopce ta měla nápis SMRT. Druhá co vedla vlevo ukazovala na
cestičku, která vedla prudce z kopce. Na ní byl nápis HLAVA NA KŮL.
Kdybych šel rovně Došel bych prý k VĚČNÉMU ŽIVOTU a šipka doprava měla
název VRÁTIT ČAS. Prohrabal jsem se hromadou mrtvol a rozhodl se, že
půjdu po cestě, která měla název SMRT. Přeci jenom- Hlava na kůlu už
byla, takže moje by se tam nevešla. O věčný život nestojím- chci se
pomstít a zpět čas ? Ale kam by se vrátil čas ? Takže ta cesta by taky
nic neřešila. No a cesta SMRT ? Nemusí to přeci znamenat mojí smrt, ale
těch, kteří zabili mé blízké. Vydal jsem se tedy po cestě vstříc SMRTI.
 |
| Rozcestí |
 |
| Křoloun |
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)