Při pouhém pomyšlení,
srdce začne bít jako poplašný zvon,
jeho hlasité bití,
je to jediné co každá část mého těla cítí.
Šlachovité tělo divokého hřebce,
který zatíná každý sval v těle,
jeho horký dech co zní tak těžce,
rty co jsou vždy tak smělé.
Chytil jsi šelmu,
ochočil jsi jí tím úsměvem,
utišil ji jako němou pěnu,
očaroval svým tělem.
Při každém úderu rozvášněného srdce té šelmy,
cítím uvolnění těla i duše,
byla vpuštěna na svobodu, však svobodná není,
ten vznešený hřebec přinesl noci mokrého deště.
Cítil její tělo,
cítila jeho horký dech,
chtíč co chtěl aby se tak stalo,
vášeň co zůstala v jen jejích snech.
Nadlidská síla zkrotit i toho hřebce,
aby se stala vášeň skutečnou,
svoboda patří k lásce,
vzpomínky na ty dvě těla mi však nikdy neutečou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)