Vánoce už začínají :)

Možná bych mohla napsat taky něco pozitivního cco ? :D
vymyslím nějaký příběh, co má šŤastný konec, protože o tom vánoce jsou :)
Kdyby něco někoho napadlo, no prosím, piště do komentů :)

Válka, aneb komunismus je zase tu...

Když svět temná noc svírá,
když vše živé zmírá,
v té době, co v srdcích láska není,
kdy dobrá doba ve zlou se mění.

Obyčejný lid je cítit zradou,
bratr z bratrem mezi sebou kradou,
přemýšlím jak bolest je krásná,
žena není křehká ale drsná.

Vraždy se dějí každým dnem,
vítr roznáší ovzduší zlem,
nůž zarývám do hnijícího masa,
stékající krev je pro ně krása.

Bolest se stala vjemem,
proudící krev zabarvila nevinou duši.
Nevinou duši na chlapci smělém,
v jeho rukou srdce buší.

Netvor otevřel obří klece,
oběti se linou v prudké řece,
netvor netvora pustil ven,
černotou se zalil bílý den.

Jeden tyran vystřídá ještě horšího,
svou oběť zahnal do kouta,
už se nedožije dne dalšího,
říká se že válka je krutá.

Lidé už nemají,
čemu by věřili
a tak jen volají,
co od druhých slyšeli.

Co slyšeli je lež,
jeden otrok je jako veš,
malá veška co jí zamáčknou,
potom co z ní falešnou pravdu vymáčknou.

Zkrvavená těla leží na trávě,
mrtví muži, myslíc si že zemřeli ve slávě,
zmýlili se jen co je pravda,
pobili je jak dobytek , čistá zrada.

Nebesa plakala,
slunce zemřelo,
naděje vydechla,
jen beznaděj, toť jediné co se zrodilo.

Všichni už zapoměli,
 na teplo léta,
slavíci oněmněli,
palba z bojiště celý svět zmítá.

Tělo na těle,
krev se mísí z druhou,
tyrani slaví vesele,
číše k černému nebi pozvednou.

Víno z vínem,
krev z krví,
lev se lvem,
spolu se bijí.

Ostrý tesák v krční tepně,
šelma ztěžka oddychuje,
skočil mu na záda v  té tmě,
nikdy víc se nenadechne.

opravdový přítel by neměl nechat druhého ve štychu

občas člověk ztratí své přátele, a nám pak zůstanou oči pro pláč....

střípky vzpomínek, co spolu jsme prožili,

střípky, co na menší kousky se rozbily,

stalo se, co v minulosti byl můj strach,

ty střípky se rozpadly v prach.

Láska může být krutá...

Nenávist

Já tě tolik nenávidím,
až mi praskají žilky,
doufám,že už tě neuvidím,
zkazil si i moje vzpomínky.

Tak černou barvu jsem ještě neviděla,
obklopuje vše co souvisí stebou,
tvejm intrikám jsem naletěla,
poničil si moji duši smělou.

Temný stín prolezlý červy,
asi si myslíš, že jsem hloupá,
už i tvoje srdce je černý,
intrikářům ego stoupá.

Ani nevíš,
co bych dala za to zapomenout,
zlomil si mi srdce, copak nevidíš,
měl by ses z nevinosti převléknout.

Nikdy víc už nepomyslím,
nikdy už tě nechci vidět,
už jen sama sebe prosím,
nechci o tobě nic vědět.

Krev stéká po mé dýce,
zabila bych se protebe,
byla to jen sprostá manipulace,
kvuli tobě se mé srdce nehýbe.

Protože mi lžeš,
neotáčej se a běž !

Jedna tajemná :)))

Přízrak...

Kapky rosy zdobí trávu,
srpek měsíce odráží potok,
jemňoučký větřík rozhání páru,
ticho ruší vodní odtok.

Nikdo by nepomyslel,
že by něco mohlo přerušit klid,
avšak problém se našel,
nikdo nečekal co se má dít.

Tak krásnou, kouzelnou noc,
přešel lesem černý přízrak,
měl  temnou moc,
z podpláště trčel zakrvavený sosák.

Tím sosákem vysával dobro,
na obloze už nebude modro,
každý si přeje rychle umřít,
než s bolestivými následky přežít.

I měsíc slynul s černotou,
voňavé květiny už nekvetou....

Jako by se i štěstí vytratilo,
dobro za zlo se proplatilo,
teď už nezbývá než se poddat,
a svou duši ďáblu prodat.

 planeta je černá koule,
les shořel, moře vyschlo,
bez štěstí vše propadlo smůle,
už nikdy to nebude, jak to bylo.

přízrak se stával obrem,
na zem už se nevešel,
a tak dal naší planetě sbohem,
 snědl jí a odešel....

no :D tady je jedna z možností konce světa :D

Jedna básnička pro naše mazlíčky :)

Lék na samotu

V životě občas přijde samota,
kdy je člověku k pláči,
hlavu i srdce zaplaví prázdnota
a nicota kolem mě pomalu kráčí.

Prý je přítel důležitý,
může pomoct v těžkých chvílích,
jenomže přátelský vztah je zapeklitý
a tak projevuji zoufalý smích.

Přátelství není totiž nic,
jen pouhá hrádka přírody,
díky němu jen bolesti a trápení víc,
na ovocném stromu plody se nezrodí.

Když už samotou blouzním ve snech
a v tichu jsou slyšet smutné kroky,
jediné co pomohlo mi v těžkých dnech,
pomohlo mi tehdy a pomáhá roky.

Zvíře je kolikrát lepší než lidé,
né moc chytré a tvrdohlavost je na místě,
žádné hádky ani slova nejsou bolestivé,
stojí po mém boku i za prudkého deště.

Čpí z něj jen upřímná láska,
co moc lidí dát neumí,
jeho přítomnost duši laská,
dvě těla splynou v jedno vědomí.

To zvíře je jediný lék,
na smutek způsobený vámi,
nejde mu o vzhled, charakter ani věk,
vždy jím budete upřímě milováni.

věnováno mým koníčkům :))