Kdysi, Kdesi, v zemi daleko za životem, stál na starých travinách suchý strom. Jeho větve byly lehké, bez života. Vyprchal z něj a ze všeho ostatního kolem. Nebe, jež už nikdy nebude modré, tráva nebude svěží a bezvládné tělo zakrnělé v kořenech stromu, již nikdy nebude milovat. Vše se zdá být jako noční můra, zatracený svět, sen z něhož se už nedá probudit. Všichni ti, kdo byli našemu srdci blízcí leží v prachu vyschlé země, jejíž neúroda zapříčinila zkázu.
Toť svět v mém srdci. Tak vypadá, jeho obraz po zásahu jediného člověka s jedním srdcem. Ten jež do něj pronikl a pak ho zpustošil. Zatracená láska, zlomené srdce, nenávist v duši... Kdysi, Kdesi, opuštěné a zapomenuté místo, které opustila láska a vášeň, život...
Jednou, Někdy, Někdo, z daleka, on pronikne do zpustošené země, zasadí zelené sémě, strom bude zase kvést, traviny budou vonět, vyschlé řeky se naplní a tělo v kořenech se znovu narodí. Pak bude vše jak dřív, roztaje láska, jež lapil chladný sníh.
Někdo, Někde, přijde si pro mne....
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)