Báseň inspirovaná tehdejší společností, kde lidé chudou spodinu využívali jako levnou pracovní sílu. Sirotčince si vydĕlávaly prodáváním sirotků jako dĕlníky...
A je zase čas úklidu...
V masivních trubkách,
kudy vnitřnosti z palíren tečou,
usazují se tam i v turbínách,
pro sirotky lidé nepláčou.
Ucpalo se potrubí,
ven se line odporný zápach,
všechno se uvnitř zahubí,
usmaží se v horkých párách.
Já navštívil jsem sirotky,
a všem dĕtem slíbil hračky,
nad skleničkou griotky,
já posílal je po jednom stokou plnou močky.
Pozastavil jsem stroj,
však stát mohl jen chvíli,
vařící, štiplavé páry jako včelí roj,
pomalé sirotky by uvařily.
¨
Otvory jsou tam moc tĕsné,
jen dítĕ tudy snadno proleze,
a když pára z potrubí klesne,
ze stĕn seškrabávají spálené maso a saze.
Z trubek se line odporný zápach,
já poslal jsem tam skupinu sirotků,
vařící pára nahromadĕná v turbínách,
pak stroj povolil západku.
Dĕtský pláč a bolestný křik,
potom zasyčení a náhlé hrobové ticho,
odporná společnost plná odporných intrik,
před chudou spodinou září lhostejností a pýchou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)