O andělu smrti

Na posteli bílé jako čerstvý sníh,
leží bezduchá žena,
zápěstí zkrvavené od pout tak moc utažených,
na její kůži samý šrám a modřina.

Do místnosti plné skalpelů a kleští,
vešel temný stín jež následoval muž,
byla jako bezmocný motýl v dešti,
nesl sebou ostrý nůž.

Rozepnul si kalhoty,
znásilňoval jí pořád a pořád dokola,
ona plakala, modlila se a trpěla.

A pak se zjevila,
mučednická duše jí volala tak moc,
až jí anděl smrti přišel na pomoc.

A věznitel stále nepřestával,
ale ona už jeho ani bolest nevnímala,
dívala se do očí zlému snu jež pro ni býval,
na starší ženu v černém jež u postele stála.

To bylo jediné co si přála,
polibek smrti od anděla.

Žena v černém se k ní naklonila,
její oči se topily v andělském pohledu,
smrt pak tiše roztáhla černá svá křídla,
rty na rty jemně políbila.

Konec příběhu o konci jedné ženy,
o andělu smrti,
co vždy slyší na zoufalé volání.



Doporučuji si číst báseň a u toho poslouchat jako kulisu tuhle emotivní epic písničku ...