sobota 15. února 2014

Kniha opravdové přátelství ----- PART 2

Máme třídní učitelku, zdá se bejt celkem v pohodě. Starší, Vysoká s krátkejma vlasama. Furt se usmívala a nijak mě nestrapnila.. Toho jsem se po pravdě celkem bála. Že buddu muset vystoupit před třídu a představovat se. No, po zaznění zvonku se všichni radostně zvedli. První den byla jen jedna zahajovací hodina, takže to tam naštěstí netrvalo dlouho. Vstala jsem až když odešla většina třídy ven na chodbu. Hodila jsem si černou tašku přes rameno a zamířila jsem si to k Laře. Ještě se bavila s holkama ze třídy a nahlas se tam smáli. ,, Holky, tak tohle je Regina, moje nová sousedka a hlavně naše nová spolužačka.''
Tak trapně jsem se pousmála. Jedna blondýna z toho kroužku dodala :.. wow, máš fakt krásný vlasy''
,,Dík'' jiná ještě přidala dotaz:,, Ty asi nebudeš moc řečnický typ ? no nic, já jsem Tereza, tohle Julie a tohle Lucy.'' zaculila jsem se ještě trapnějš a dostala jsem ze sebe.,, Já Regina, ráda vás poznávam.''
,,Tak pojď už, mávla na mě Lara.
Venku svítilo sluníčko, na nebi pár mraků a do ticho ulic přehlušovaly jezdící auta a zpěv ptáků.,, Tak co, máš nějakýho borce bejby ?'' zeptala se zvědavě.
,,No nemam, vlastně o to zatim ani nestojim . Ty jo ?''
,,Já bych stála to si piš, jenom furt vybíram. Chce to nabíječe.''
,,Nabíječe ?! tak to se teď říká jo ?'' usmála jsem se na Laru.
,,Si piš ! v našem bloku bydlí docela dost hezounů. Ale znáš to, čím větší svaly, tím menší mozek, na to pamatuj. A když to tak není tak se stejně najde něco jinýho, ale stejně za to ty kluci stojej.''
,,Asi rád  mluvíš co ? jé to asi vyznělo blbě.''
,,V cajku hele, jsem ukecaná. Jednu lásku přece mam. Táta s mámou nežijou. Já žiju s mámou a otčímem , ale často jezdim za tátou. Je boží !Žije sám, a nesvědčí mu to popravdě. Má ranč a tam pět koní. Jedna kobyla se mnou vyrůstala, máme spolu zvláštní vztah, vždycky mě ráda vidí. Ale zpátky k tobě..''
,,Já nikdy zvíře, jako takovýhle neměla.. Mám jen dvě želvy, nic extra no. usmála jsem se. Přistěhovala jsem se ze západu, víc pavouků a větší vedro, jinak nic moc. Ale milovala jsem to tam, starou školu, partu a starej dům. Byla jsem spokojená.'' trošku mě to vzpomínání zabolelo. Přece jen to byla jen malá chvíle a do vosího hnízda se píchat nemá. Lara mě chytla za rameno a řekla :,, Buď v cajku, změna je život. Doufam, že ti aspoň trochu pomůžu se adaptovat. Najdeš si kluka, dostuduješ a budeš spokojená i tady, věž mi. Když jsem se stěhovala z ranče, taky to nebylo nic moc. '' Byla jsem fakt ráda, že jsem ji poznala. Měla dost prořízlou pusu, na druhou stranu by sme se asi jinak nepoznali.

Žádné komentáře:

Okomentovat

děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)