V temných uličkách mlha,
proplouvá jako tichý vrah,
za zvuku podpatků krásná pana,
její srdce strachem bilo na poplach.
Krok za krokem šel rychleji,
pára tancovala od třesoucích se rtů,
zpoza rohu zvuk jakéhosi kvílení,
jako z toho nejtemnějšího snu.
Pak pootočila hlavu směrem vzad,
u lavičky v parku jako temný les,
spatřila tam muže stát,
zmocnil se jí hrozný děs.
Kapka potu skotačící na jejím čele,
muž šel naproti té paně,
ona zrychlila a nohy začaly utíkat,
kapka potu zahlédla její oči plakat.
Pouliční lampa problikávala temnotou,
průvan kdesi bouchl dveřmi,
uplakaná, ustrašená dívka požehnaná čistotou,
pronásledována odporným,páchnoucím ochlastou.
On chytil jí její jemný krk,
přes slzy v očích neviděla jeho tvář,
nikdo kdo by pomohl, kdo by slyšel hluk,
mraky zakryly měsíční zář.
Přitlačil ji na kamennou zeď,
prosila o záchranu od jejího anděla,
slizký a špinavý jako vřed,
to už si svlékl spodek do naha.
Na malou chvíli povolil ruku,
ona se vyškubla a dala se do útěku,
a za tichého nočního hluku,
nezastavila ani z bolesti v boku.
Tehdy poznala, že andělé nejsou,
jen muži co jim od zla křídla spadly,
místo svatozáře jim od lží rohy rostou,
a všechny voňavé květy zvadly.
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)