Smutné velké oči,
jež nemohou plakat,
člověk všechno krásné zničí,
ze zla a lhostejnosti nosí kabát.
Temná komora a stísněné stěny,
špičatou tyčí nutí jít zvíře dál,
vyčerpaně a vyděšeně funí,
právo žít mu někdo vzal.
Továrna smrti,
kde v temných kopkách,
vyhublým zvířatům jsou vidět kosti,
čekají na brutální smrt v jatkách.
sebrali jim právo žít,
umírají v bolestech ve vlastní krvi,
kdo to mohl dopustit,
lidskost vymírá a skoro už není.
Těchto pět slov ,, Že slabí mají právo žít'' ukončilo píseň Lucie Bílé. Nebyl to sice konec písně, ale dojalo jí to tak, že už ji nemohla dokončit. Nevím co si Lucie vybavila, co ji přimělo k pláči, když vyřkla tu větu. Mě rozpláče tohle a nejhorší je to, že se to děje každý den a nikdo s tím nic nedělá. Děkuji Lucii, že dokáže lidi dojmout svým hlasem a dobrým srdcem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)