ČÁST DRUHÁ...
Noční obloha byla tak temná a jak Elizabeth vedla koně vesnicí, kouty vrhaly strašidelné stíny a prapodivuhodné obrysy. Klapot koňských kopyt bylo to jediné, co přehlušovalo hrobové ticho. Vesnice byla postavena celá z kamene a cihel a nikde nebyl jediný stro,. či stéblo trávy. Byla tak chladná a studená, jakoby bez citu a do ticha s valil větřík,co si šeptal. Elizabeth došla až nakonec vesnice a dala koně do stájí. Potom vešla do hostince, co stál opodál. Pilo se a veselilo, občané a sedláci se dobře bavili. Elizabeth zasedla k jednomu ze stolů a pojedla polévku s chlebem. Potom si za to málo, co měla koupila noclech. ležela v posteli a pomalu zavírala oči. Byla naštvaná a zároveň smutná, pocityse v ní promíchávali jako večerní temnota se září měsíce.Dalšího dne, když je znovu otevřela, celá místnost byla zalitá tmou. Okenice byly zavřené. Vstala tedy, a šla přivítat dení světlo. Jakmile otevřela okenice, nestačila se ani divit. Pokoj byl zalitý tmou i nadále. Venku bylo šero. Když vylezla z hostince, podívala se oblohu a přejížděla ji očima, z nadějí, že najde slunce. Jakoby vyprchalo ze světa dobro, jakoby zůstala zas jen ta černota. Něco si prosebe zamumlala, šla zpět do hostince a sedla si k jednomu ze stolů. Po chvíli si k ní přisedl jeden přihlížející mladík. Byl vysoký a měl široká ramena. Elizabeth se na něj zadívala a pochvíli zacítila něco, co ještě nikdy předtím nepoznala. Byl tak krásný a ty oči, ona zvedla hlavu a zaostřila do jeho očí, modrých, jako obloha. Okolí splynulo a ona viděla jen ty oči.On se díval zas do těj jejích. Potom se pousmál a beze slov odešel. Elizabeth se poprvé zamilovala. Šla k pultu a zeptala se jednoho z ochlastů: ,,jak se jmenuje támhleten mladík ? ''
,,Ambrozius'' odpověděl otráveně sedlák...
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)