Moji miláčci..

 Když jsem byla malá, můj sen, ostatně jako sen asi všech holčiček, byl mít koně. No teď už nejsem holčička, ale dětský sen se mi stějně splnil :) mám pro mne tu nejkrásnější dračici Megie a nejmazlivějšího lenocha Jaspera :)  tím chci říct, nikdy není pozně na splnění dětských snů :)

Když běží,
třese se zem.
Když ve stáji leží,
zdá se jí sen.

Kopyta brázdí po noční obloze,
vznešeně zvedá svůj krk,
jen jedna ponoška na noze,
svítíla jako andělský brk.

Je mi oddaná,
jako smt a život,
za lásku ke mne je provdaná,
ze země se ozývá koňský dusot.

Hříva létá ve větru,
je slyšet jen z nozder dech,
je cítit vůně květů,
 kopyta dopadají na měkký mech.

šla by za mnou,
i přes hlubokou trhlinu,
prodírala by se tmou,
nezalekla by se ani před zatuchlou zdechlinou.

Láska člověka se zvířetem,
je to tak neuvěřitelné spojení,
 nachvíli se stanu zase dítětem,
co z hlouby srdce pramení.

Jasper má tak upřímné oči, kéž by tací byli někdy i lidé. Bez falše a lží :) u nich budu mít vždy své místo...