Podivný sen....

Té noci, když venku sněží a chlad hladíl mé tabulky okna, zdál se mi sen. Vzpomínám si na obrovské náměstí. Seděla jsem na obruvníku a z pusy mi šel horký vzduch, co se rozplýval v ledovém vzduchu. Všude kolem chodily tmavé postavy a ty barvy se a slívaly se do jedné šedé nepříjemné barvy. Měla jsem pochmurnou náladu a nějraději bych zavřela oči. V tom okamžiku jsem je otevřela a najednou tou sedí procházela postava. Zaostřila jsem a zadívala se na ni. V té šedi tak svítila a její úsměv osvítil celé náměstí. Měla oranžový kabát a zelené legíny a žluté boty. Celá zářila barvami, jako by se slunce sneslo až z nebe na zem. Přišla až ke mne a řekla ,, ahoooj'' vesele se usmívala a šla zase dál. Náhle jsem se přistihla jak se směju. Byl to anděl, co nademnou stráží ? chtěl mi jen zlepšit náladu ? nachvíli oživila barvami celý svět. Šedé náměstí zezelenalo a slunce zpoza mraků vystrkovalo paprsky. Jestli sexistujé andělé, tak jsem ho viděla ....