část dvanáctá...
Cesta netrvala dlouho a pod Elizabetiným velením se dostali k první vesnici. Chaos vládl úplně v každém koutu. Hořící domy, vyrabované snad úplně všechno. Vesničané se hloučku choulili na návsi drženi Elizabetinými jezdci. ,,Co po nás chcete?‘‘ řekl statečný muž z kraje hloučku. ,,Vaše muže, všechny!‘‘
,,A co když odmítneme narukovat?‘‘
,,Pak zemřete vy i vaše rodiny.‘‘ Z hloučku vystoupilo dost mužů a vydalo se k Elizabeth. ,,Vaše rodiny můžou jít.‘‘ Vystrašení obyvatelé se svižně vydali pryč. Ženy se snažili rozloučit, ale vojáci jim to nedovolili.
,,A co vy?‘‘
,,Musím živit rodinu, beze mě nepřežijí ani jednu zimu.‘‘ řekl odhodlaně sedlák.,, Zabít.‘‘ Voják kývl a se třemi společníky se vydal k zbývajícímu hloučku. ,, Prosím, alespoň děti,‘‘ vyhrkla ze sebe žena z hysterickým pláčem. Zadívala se vojákovi do očí, ale ten se díval daleko do dálky a pohled jí neopětoval. ,, Za Evil!‘‘ křikli vojáci a uťali jim hlavy. Elizabeth se pousmála a lhostejně otočila koně. ,, Jedeme dál.‘‘
Napadli každou vesnici, kolem které projeli. Masakrovali ženy a děti bez jakékoli viny na zakrvavených rukou. Z jejich armády se stávalo masivní vojsko zrozené jen k jednomu účelu, ke smrti. Na zemi padla tma a vojsko se na noc uchýlilo do údolí. Elizabeth zavřela oči a jak jí přepadl spánek, zdál se jí sen.
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)