Všechno to začalo jednou velkou láskou, zradou a krutou pomstou. Začala jsem žít dnem, kdy můj život skončil. Milovala jsem muže, kterému jsmem věnovala vlastní život. Dala jsem mu všechno a jemu to bylo pořád málo. Byl velitelem co táhl proti severským vojskům. Jednou vnoci nebyl ve svém stanu. Poslala jsem jednoho ze svých osebních vojáků, aby ho naašel. Hledalo se všude avšak v táboře nebyl. Jeden ze zvědů brzy přijel ze zdrcující zprávou. Náš vlastní velitel nás zradil. Můj vlastní muž mě zradil. Ulehl se ženou ze severského vojska. Muži mě chytili a svázali. Strhali ze mne veškerý šat a hrubě táhli za provazy, vláčejíc mě v bahně a špíně. Zpocená těla si mě přehazovala jeden k druhému a jejich hlasitý smích se začal ztrácet někde hluboko v mém vědomí. Už jsem se nemohla bránit a za pár minut už jsme byla jako tělo bez duše. Znásilňovali mě a mstili se tak za podvod mého muže. Můj osud byl od teď jako předepsaný. Mé znesvěcené tělo leželo na zemi a pár čistých kapek pohladilo mou špinavou kůži. Pootevřela jsem oko lemované modřinou a nadechla se. Nad hlavou nebylo nic než černočerná tma. Hvězdy zakrývala hustá mračna. Pokoušela jsem se pohnout, ale mé tělo mne neposlouchalo. Opouštěli mě síly a já se pomalu poddávala té bezmoci. Zase jsem zavřela oči a bylo to jakoby byly stále otevřené, protože černočerná tma byla i v mé mysli.
Najednou jsem uslyšela zpěv ptáků. Otevřela jsem jeno oko, protože druhé bylo moc opuchlé. Zalilo mne prudké denní světlo. Bylo to jako vteřina, z čista jasna se rozsvítil nový den. Zaryla jsem se konečky prstů do vlhké půdy a krev mi začínala prudit po celém těle. Navracely se mi síly, které mi pomáhaly pomalu vstát. Nohy se mi klepaly ale brzy jsem se na nich octla. Stála jsme a prudce jdem dýchala. Jako by sjem se znovu probudila. Cítila jsem bolest, né tu ze zranění ale v srdci. Nebyla to bolest jako spíš úzkost na prsou, ztažené hrdlo, díky pocitu že jsem ztratila vše, na čem mi záleželo a cojsem si tak dlouho bbudovala. Jak jsem se zamilovala do toho nepravého, jak mě znásilňovala snad celá jeho armáda. Po tváři mi stékala slza, tak moc jsem si přála jen prostě zapomenout a začít odznovu. Přála jsem si zavřít oči a pak vyhnat ty zlé vzpomínky co způsobovaly tu bodavou bolest. Zatínala jsem pěsti a zuby. Kolem mě byla bahnitá stopa, kde byla rýha odmého těla, jak mě vojáci odtahovali. Mysleli si, že táhli mrtvé tělo, ale to se na neštěstí probudilo. Kolem byla louka a předemnou les. Den jako z pohádky a já nebyla ani trochu šŤastná. Opodál byla slyšet voda. Bezvládným krokem jsem se vydala po zvuku té vody.Předemnou se oběvovalo malé jezírko. Bez rozmyslu jsem se rozeběhla skočila po hlavě do té vody.. Jen tu jednu myšlenku, co jsem měla v hlavě, zapomenout. Voda zalila celé moje tělo a pak už jen chvilková bolest hlavy. Narazila jsem do kamene, krerý ležel na dně mělkého jezírka. Ležela jsem na vodě hlavou vzhůru k nebi a pak jsem zase zavřela oči.
Na nebi začínalo být šero a já jsem netušila, jak dlouho jsme na vodě usla. Pokus vzít si život mi nevyšel. Vylezla jsem, celá promočená se zakrvácenou hlavou ven. A pak se to stalo. Uvědomila jsem si, že můjj čas ještě zdřejmě nenadešel. Pokoušela jsem si vzpomenout, z jakého důvodu že jsem vlastně do jezírka skákala. Proč jsem chtěla zemřít. Matně jsme si pamatovala tváře z předchozí doby. Vše bylo tak nejisté a mě hrozně bolela hlava. Nejspíš jsem tohle udělala z nějakého důvodu a tak jsem byla ráda, že teď můžu žít zase dál z čistým štítem, mohu začít nový život......
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)