BRATRSTVO ZLA

Část čtvrtá....

Vyjeli až na kopec a vtom se Elizabeth prudce otočila zasebe. Ta kamenná vesnice byla v plamenech. Celá hořela a kouř stoupal vysoko k nebi. ,, koukám, že jsme vyjeli na projížďku právě včas'', řekl Ambrozius.
,, To ano, nechci an pomyslet na to, že bych tam teď...''
,, Ne ! nemysli na to, takové představy zatemňují mysl'' řekl a Elizabeth se rozrušeně podívala do jeho tváře ale věděla, že on to nemyslel vážně. ,,Tady v téhle zemi lidé žijí jen díky dobru, co mají v srdci, jen díky šťastým vzpomínkám a lásce.''
Díval se na Elizabeth a ona zase na něj. Jen mlčeli a sledovali se navzájem. Ten den byl zase novým začátkem pro Elizabeth, byl to osud, že ho potkala, Jeli lesem vedle sebe na úzké cestě. Elizabetin kůň měl uši dozadu a šel výhružnou pozicí. ,,něco se děje''
,, To ano, nemůžeš se divit, je to zlo co nás teď obklopuje.''
Kůň se dal do cvalu a oba sebou prudce trhli. Projížděli lesem a přidávali do kroku, aby z něj mohli vyjet ven. Ani se nenadáli už byli u srázu, za kterým vycházel měsíc a hladil římsu stříbrným světlem. Odsedlali koně a připravili si noclech. Tu noc byl měsíc tak velký a na neby kolem nich svítily hvězdy, miliony hvězd. Černota se ani mezi ten zářivý svit hvězd nevešla.Elizabeth ležela na zádech a tepalo jí srdce. Ambrozius byl tak klidný. Prostě ležel a jen sledoval měsíc. Dlouho nic neříkali, bylo hrobové ticho. Elizabeh chtěla ale jakoby zkameněla a nemohla se kněmu pohnout. Nemohla už ani dýchat. Otevřela ústa a musela dýchat jimi, byl to ztěšklý nervozní dech. Vtom sebou Ambrozius škubnul a vymrštil se ze zad. Sedl si na Elizabeth a svými třísli ji stisknul stehna. Pomalu k ní nahnul hrudník a pochvíli ji celou zalehl. ,, Máš ty nejkrásnější oči na.....'' Elizabeth to nedořekla a Ambrozius jí začal líbat její rty. Tu noc se mu odevzdala. Cítila tohlik věcí a také jeho vůni a dotek. Jako zázrak, jako sen, ze kterého se už nikdy nechtěla probudit. Jakoby už neexistovalo nic, co by tohle mohlo překazit. Pak už jen leželi a povídali si : ,, nevypadá to, že je tu zlo '' řekla Elizabeth
,,Všechnno je tu zlé'' řekl úplně jiným hlasem. Elizabeth se na něj podezíravě podívala. Cítila se, jakoby vedle ní jen na maličkou chvíli seděl někdo jiný.
Přešla to a dál už neřešila.......