Část sedmá...
Ta noc se zdála být nekonečná. Měsíc ostře svítil a černočernou tmu zalévalo světlo. Zem byla tvrdá a Elizabeth měla otlačená záda. Ačkoli se zdála být jako nebojácná žena, její tvář brázdila slza.Pak už jen zavřela oči...
,, Hej ty, přiveď ho ''. Zaslechla zasebou Elizabeth. Chytila se mříží a přitahováním si pomohla na nohy. Bylo ráno, byť se zdálo, že ještě předchvílí byla tma. Zamžourala očima a nedaleko od její klece stál svalnatý vysoký muž. V ruce držel oprátku, na jejíž konci stál Elizabetiný kůň. ,, Co to sakra děláš ??'' řekla zmateně. Muž mlčel a díval se kamsi do dálky. Pak se za chatou v dáli vynořil ten samý muž, co včera zavřel Elizabeth do klece. Jejich vůdce Alazur.,,Víš, ty neznáš svět, jaký doopravdy je. Ty neznáš ten krutý nemilosrdný svět. A proto jsem ti chtěl připravit zkušenost, na kterou nezapomeneš. Jsi mladý kvítek, co ještě nezažil zlobu a krutost světa. My tě jen chceme nasměrovat na tu správnou cestu. To, jestli jí budeš následovat už záleží jen na tobě. Svalnatý poskok držící koně vytáhl z opasku dýku.,, Né, né né !!!!, proč to děláš ? Je to moje jediná čistá duše, co následuje každý můj krok. Patřil mému otci a jeho předky si naše rodina předává už po generace. Slibuji ti, že udělám co chceš, jen prosím....
,, Ale , ale zlatíčko, co to vidím ve tvích očích ? je to strach a napětí. A co ještě ? zlomené srdce.'' Elizabeth dostala záchvat pláče a z posledních sil zesebe vyhrkla : ,, proč ?'' Alazur sepodíval na svalnatého poskoka a kývl hlavou. Ten vzal dýku a koni zařízl hrdlo. Elizabeth padla na konena a schoulila se do klubíčka. Plakala a ta bolest vystřelující do jejího srdce se nedala zastavit. Ta bolest kterou prožívala se nedala zastavit......
tak tohle jsem nečekala :(
OdpovědětVymazat