novinka

Lidičky komu se tohle líbí, dejte skvělé ať vím, jestli chcete pokračování :) alespoň 5 x  skvělé :D pak budu do složky í kniha opravdové přátelství přidávat nové části :)


Bylo nebylo,
Jedno normální město uprostřed Země. Nic nebylo neobyčejné, v centru paneláky a sem tam nějakej obchoďák, no co vám budu vyprávět, nic moc extra. Když jsem se přistěhovala, moc mě to tu nezaujalo. Rodiče tu koupili dům kvuli práci a já se musela vzdát veškerého zázemí a místa ve společnosti. Nikomu neni příjemný, když jde do nové školy a v ulici si o vás šeptaj. Náš novej domek se mi líbil. Je červenej a před ním stojí zahrada. Měla bych se představit. Jsem sedmnáctiletá holka, nějaká ta Regina. Mám modrý oči a černý vlasy. Nemam patku, páč mi vadí že padá do očí. Mám 173 cenťáků a kila si nechám prosebe.Jináč mim koníčkem je bojový sport, přesněji boj se zbraněmi, prostě jsem ulítlá.V momentální době sedim ve svém pokoji, no je to tu dost prádzný, ale co nadělam. Za dva dny nastupuju do nové školy. Víc otrávená jsem snad ani nebyla. Koukám z okna a naproti našemu domu stála holčina mého věku. Přivřeným okem jsem si jí po kouskách prohlížela. Neměla jsem stejnak co napráci a tak jsem se opřela o okno a dívala se ven. Měla dlouhé vlnité hnědé vlasy podbarvené červenou. Zelené oči na jejím obličeji jakoby svítily. Vlastně byla hezká. Působila celkem simpaticky a neustále se smála. Na přes ulici křičela na nějakýho kluka. Byl daleko abych ho mohla prozkoumat. Vím jen že se smál zase na ní a převáděl se. Zelenooká dívka se potom otočila a přejížděla náš dům očima. V tom zavadila o mé okno a pohled se zastavil. Já jsem se zarazila a přemejšlela jsem že se otočím ale ona se usmála a zvedla ruku. Potom jemě zamávala a prudce se otočila. Rozeběhla se a vlasy jí vlály ve větru. Měla šaty a zezadu působila jako víla. Zamyslela jsem se a pokývla rameny jen tak prosebe. Zanedlouho mamča zavolala k obědu. Měla jsem hlad a tak jsem seběhla schody a z pozarohu už na mě čekala mamča se sklenkou v ruce. Usedli jsme ke stolu a vklidu jedli.

Poslední dny před školou uběhly jako voda. Já jsem za celou dobu vlastně pozorovala jenom lidi z okna napříč ulici na jejímž konci už byl jen les. Pozorovala jsem jejich každodení zájmy a jejich charakter jen díky tomu, že jsem je sledovala. Ráno v pondělí jsem se oblíkla a otráveně hodila na rameno tašku. Měla jsem uzký kalhoty a vršek zdobenej dírama. Měla jsem svůj styl, svoje názory a rozhodně jsem se jinými nenechávala rozhodit. Rodiče už byli u stolu a pili čaj, kterým zapíjeli chleba z marmoškou. Na stole toho vlastně bylo víc ale já měla sevřené hrdlo. Byla jsem nervozní ze školy. Hodila jsem si do tašky pití a jablko.Nachvíli jsem si sedla z rodiči ke stolu a poslouchala taťku jak vypráví co včera zažil, když opravoval zavlažovače. Potom jsem se zvedla, páč už jsem tu cestu chtěla mít zasebou. Všla  jsem před dům a vzádu na konci ulice, tam kde stál les, začalo za vrcholky stromů prosvítat slunce. Zslepilo mě a já jsem hodila škleb, protože mi svitlo rovnou do očí. Šla jsem směrem od lesa na druhou stranu a o pár domů později stála zastávka. Moc se mi tam nechtělo, takovejch lidí, co si mě prohlíželi. Jejich zrak upadal snad jen na mě. Tak nepříjemnej pocit. Z kapsy jsem vytáhla mobil a zapojila sluhátka. Dala jsem je do uší a nevnímala ostatní na zastávce a ani po cestu v buse. Víte, já v hudbě vidím jines svět. Svět do kterýho se ukryju, když je nejhůř, moc to pro mě zamaná..
Bus zastavil před novou školou. Vystoupila jsem a jak jsem spočinula na betonovém chodníku před zastávkou, jako by na mě spočinuly snad všechny oči co tam byly. Byly tam samé hloučky lidí. Procházela jsem po chodníku, který z obou stran lemoval trávník z řídkým stromovím. Pod stromi stáli party lidí. Snažila jsem se moc nerozhlížet, ale to neměnilo fakt, že si všici prohlíželi mě. Prochzela jsem kolem takovejch těch typickejch fiflen. Pohrdavým pohledem si mě prohlíželi po celém těle a žvejkali si žvejky. Jedna pak praskla bublinu a povíšeně se na mě podívala. No, popravdě mi to bylo v tu chvíli jedno. Zachvíli jsem přestala být zajímavá, protože mě už okoukali a potom jsem zahučela v obrovské frontě do hlavního vchodu. Byla jsem si zařídit skříňku a odložila věci. V tu hvíli ve mě zavládla beznaděj, jak jsem se loudala do nové třídy. V ruce jsem žmoulala vlasy a potom vešla do třídy. Všichni se tam znali a já si připadala hrozně trapně. Sedla jsem si do předposlední lavice a stále jsem se snažila vnímat hudbu v uších ale teď už to doopravdy moc nešlo. Nervozně jsem svírala ruku v pěst a hrozně se mi potila. A najednou, jako bych se octla v rajské zahradě. I přes tu hudbu v uších jsem zaslechla známý smích. Dívka z červěně podbarvenejma vlasama. Najednou jsem prudce zvedla hlavu a to už mi seděla nalavici.,,U sto slaměnejch balíků,ahoj zlato, tak ty chodíš do stejný třídy jako já '' jen sem se pousmála a malinko nechápala. Prostě mi dlouho trvá než se rozjedu, toť vše.,, Sem koukala do tvého okna a ty jsi nešla ven, tak tě aspoň poznávám , mimohodem, já jsem Lara.
hned jem zareagovala ,, Já sem Regina''
,, Páni, tak my jsme teď jako i spolužačky jo ?! to je supér! '' řekla Lara celá nadšená..
Začala jsem se usmívat a přikývla jsem.,, víš, mohli by jsme jít po škole pěšo domu a pokecat '' řekla a já na to ,, jojo, to je dobrý nápad ''
,, tak chápeš, když už jsme i sousedky, měli by jsme se víc poznat. ''
nebejt jí, tak bych tam seděla jak trdlo a  s nikým  se nebavila. Vlastně jsem byla ráda za to, že se nebála přijít, a nebo jako v mém případě , nestyděla přijít. No byla hrozně simpatická, padla mi hned do oka. Třída, myslim tim jako ostatní semnou nějak moc kontakt zatim nenavazovali, a jeikož jsem tam znala aspoň Laru, bylo mi to jedno. Lavice byly pojednom snad úplně v každé třídě. Škola byla nová, nová plastová veliká okna, tabule, ka které se psalo fixem a projektory s počítačem úplně v zaždých učebnách. Působila hezky ale já stále myslela na mou bejvalou školu a stýskalo se mi...