Na svět padl temný stín,
zlo a krutost spadla sním.
les byl tichý,
louky prázné,
velké hříchy,
zlem vykonané.
Byl tak hodný šŤastný hoch,
Odešel do světa,
našel sena stoh.
Ráno se probudil,
nebyl tam sám,
nepojedl, nepopil,
a šel zase dál a dál.
Až jednou narazil na městečko,
neměl vodu ani jídla maličko,
vstoupil tedy za brany,
pevně svázanými lany.
Jak to spatřil,
přestal se smát,
nejraději za brany by se vrátil,
koupil si koně a nový šat.
Lidé se vláčeli,
v potu svém máčeli,
neměli peníze aby se myli,
chudí a nemocní byli.
Odvrátil se odtut,
na koni svém,
neštěstí takové neviděl dosud,
takle země byla cítit zlem.
Jel lesem,
kůň něco cítil,
zmemě chvěla se otřesem,
strom před ním se vznítil.
kůň se splašil,
Mladík spadl,
o kámen se praštil,
vstát nezvládl.
Najednou nad ním letěl pták,
letěl blíž a blíž,
Mladík zjistil že je to drak,
a ten sletěl k němu níž.
mladík se choulil,
drak cíítil krev,
nevinou krev prolil,
oheň zhasínal v popelu z dřev.
Vyrostla tam vrba,
z dračích slz vyrostla,
drak plakal ovládla ho zloba,
ze žalu zbyla kostra.
drak tam seděl,
celý svůj život,
litoval a hleděl,
do hlouby svých nicot.
konec balady,
a konec zlosynů proradných....
Žádné komentáře:
Okomentovat
děkuji za koment a přeji příjemnou zábavu melounci ;)